Ten důvod je hlubší.
Při tvůrčím procesu dávám prostor pro propojení božské tvůrčí inspirace se svou lidskou touhou po sebevyjádření. Propojuji se se svým zdrojem opravdovosti a vnitřního vedení.
Tak jasné, to samozřejmě na začátku nebylo. Byla jsem jen nutkavě přitahována potřebou něco tvořit. A současně jsem také často podléhala stagnujícím, umrtvujícím silám v sobě.
Při tvoření jsem se musím sou-středit. Dostám jsem se do kontaktu se svým středem. A aniž bych si to zpočátku dokázala takto pojmenovat, posiluji své životaschopné pravé já. Tedy tu svou část, která chce a také je schopna dělat změny.
Co dělat?
Co chci?
Co dál?
Co se sebou?
Jak dál?
Je to posvátná chvíle.
Bereš do ruky víc než umělecké nástroje, bereš do ruky svůj život! Tvoříš víc než umění, tvoříš svůj život!